Pomozme jim najít to jejich MÍSTO NA SLUNCI!!!

V současné době probíhá na školách aktivita č. 02 Efektivní učení žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (projekt „Rozvoj kompetencí pedagoga II.“). Zatím ji absolvovaly dvě ze čtyř s námi spolupracujících škol a již nyní můžeme říct, že dle výsledků evaluace měla tato aktivita obrovský dopad a pro pedagogy byla nesmírně přínosná.

Většina učitelů se dnes během své praxe setkává s dětmi, které nějakou tu poruchu učení (dyslexie, dyskalkulie, dysgrafie, dysortografie, dyspinxie, dyspraxie, dyslalie, balbucies,…) či pozornosti (s hyperaktivitou – ADHD nebo hypoaktivitou ADD) mají. Někteří z nich mají alespoň nepatrné povědomí o tom, čeho se jednotlivé poruchy a z nich pramenící potíže dětí při učení týkají.

Většina z učitelů si však velmi často neví s takovými žáky rady. Pokud dítě už nemá posudek z PPP, kde je porucha diagnostikována, má často běžný učitel sám problém danou poruchu odhalit. Pokud jej již má, často si pedagogové během výuky nevědí s takovými žáky rady, dost dobře nechápou, co se v hlavičkách těchto dětí odehrává, jak moc namáhavé a náročné pro ně je dávat pozor, nevrtět se, rozeznat spoustu rozličných písmenek, pak je dokonce i napsat a ještě vnímat obsah toho, co píší a čtou. A příklady, slovní úlohy…matematikáři často nechápou, že dítě nedokáže spočítat slovní úlohu, ačkoliv inteligenčně je na tom velmi dobře, běžné příklady počítá s přehledem a správně, ale už jim nedojde, že je-li takový výborný chytrý počtář dyslektik, tak je pro něj z celé slovní úlohy nejnáročnějším úkolem jen samotné přelouskání textu v jejím zadání. A podobných situací, ve kterých tyto děti svádějí svůj každodenní boj, je spousta.

Proto měli v našem kurzu učitelé možnost prožít si na vlastní kůži to, co zažívají tito žáčci běžně při výuce, a to interaktivní formou praktických her, kdy měli např. text, který byl upravený tak, jak jej vidí dyslektické dítě. Bojovali s ním statečně. Ale poznali, že to skutečně není procházka růžovým sadem. Sami měli také možnost zúčastnit se diagnostiky SPU u žáků z jejich školy a někteří z nich konečně zjistili, čím vším musí takový žáček při vyšetření na PPP projít, co vše musí zvládnout a absolvovat, jak dlouho to trvá a nakolik je to pro něj náročné. Tato ukázka jim však také nabídla ihned řešení a návody, jak s daným konkrétním problémem pracovat.

Spoustě pedagogů se prožitím této aktivity otevřely oči jak v oblasti vnímání dětí s SPU v rámci třídy, tak v oblasti používání nových metod při výuce. Dostalo se jim takových nástrojů jako reedukační hry, procvičování, metody a formy zapojování žáků s SPU do běžné výuky tak, aby se necítili nepříjemně a méněcenně a výuka je bavila, tak, aby dokázali vyniknout nebo alespoň být úspěšní a docenění, tak, aby se na hodiny těšili a měli z nich radost, jak děti samotné, tak i učitelé.

 

Když budou pedagogové svým laskavým přístupem, ochotou ke spolupráci s takovými dětmi a jejich rodiči a především pozitivním posilováním, vnímáním a schopnostmi vyzdvihnout dobré vlastnosti dětí s SPU, které dokážou správně využít ve společný prospěch během výuky, tak je i jejich žáčky bude vyučování bavit a přinese to jistě své ovoce. Z žáčků vyrostou zdravě sebevědomí jedinci, kteří si dokážou díky pomoci a vstřícnosti vzdělaných pedagogů najít to své místo na slunci!!! Budou šťastní a v dospělosti na nich nikdo nepozná, že jako malí neuměli rozeznat malé tiskací b od d nebo spočítat, o kolik více bonbonů bude mít Mařenka než Pepík, když dá 3 Karlíkovi. To přece není pro život to nejdůležitější na světě!


« zpět | publikováno: 05.03.2012